Únor 2013

Fotopříběh

28. února 2013 v 16:34 | Franch |  Dny ve stájích
Ahoj, tak já poslední dobou se tu píšu s poměrně delšími články, ale neoplácí se mi to podle mích představ, to jsem OPRAVDU tak náročný člověk? Ne nebudu to řešit, kašlu na to, nemůžu vás nutit. Proto sem dnes dávám jenom fotky, původně jsem myslila, že napíši něco jako zase napůl příběh s půlkou fotkopříběhem, ale ne bude to jenom fotopříběh. Já vím, snažím se obíhat a v poslendím tejdnu s emi to daří, ale čekala jsem tedy více komentářů u ích článků. Nezlobte se, možná se mýlím, ale to je jedno tak tady už, ale ty fotky: http://franch.rajce.idnes.cz/Pat_a_Sibalka/

Ale nedá mi to se nezeptat: Stojíte tu ještě vůbec o mě?
Neberto to nějak osobně, možná spíše zase jedna z těch mích nálad, že když si ymlsím že tu jsou dobrý články tak mi nestačí komenty no nic ot je jedno tak ahoj
Franch

Ve stájích

27. února 2013 v 15:17 | Franch |  Dny ve stájích
Ahoj, včera jsem pro vás nahrála nový fotopříběh z víkendu, ale ten až jindy, zatím ho nechám zašťouraný ve skrytých albech na rajčeti :) Dnes bych možná spíše napsala něco málo ze dnech u nás ve stájích. Hodlám psát o stájích schleich, čili těch sentrálních (Stáje DV), určitě někteří víte, že to mám rozdělené do skupin, ale to je jedno. Fotopříběh se vlastně bude i tak trochu týkat tohohle článku. Tak jdem na to, raději jsem se ale odhlásila z fejsu (vlastně jsem tam dnes ani nebila, abych to opravdu dopsala :D ). Ale teď už:

Popis příjezdu Hany k nám od stájí (páteční příjezd z internátu)
Hana
---------------------------------------------------------
Vystoupila jsem s batohel z vlaku a šla na stanici městské hromadné dopravy. Nastoupila do autobusu číslo 70 a jela k našim stájím. Přes víkendy, kdy sem jezdím tak bydlím u Lenky doma, Lenka bydlí na sídlišti v mladé boleslavy ve skromnějším bytečku. Nejdříve, ale zajedu do stájí, stejně tam všichni ještě budou. Nemýlila jsem se. Vystoupila jsem v Kosmonosích na stanici u zámku a došla k vratům našich stájí. Bylo otevřeno, šla jsem dovnitř. Uprostřed na jízdárničce, zrovna jezdila malá Sára na svém šedém poníku Šrekovi. Všimla jsem si, že o hrazení se o kousek dál opírá její mamka Lenka.

Hana: Dobrý den
Lenka: Ahoj Hanko, vlak neměl zpoždění? To je dobře, dneska odjíždíme ze stájí až v devět, Franciska s Patem a Květou šli pro koně na louku za nemocnicí,přijede kovář, tak aby se nemusel táhnout, až tam nahoru. Ve stáji by měl být Filip.
Hana: To jako, že oni šli až nahoru a povedou koně po silnici, až sem?
Lenka: Ano, ale není tam tolik koní, některé už jsme přivedli v minulích dnech

Na horní pastvu za blázincem, která byla docela vzdálená od stájí, jsme vypouštěli koně na kterých jsme nejezdili a nepracovali s nima, aby si odpočinuli a taky aby se v malém prostoru stájí nepletly. Hana šla do sedlovny, tam málem šlápla na Robina, Robin je králík patřící Sáře.

Hana: To už tě má zase sára tady? Čekala jsem tě až u nich doma.

Odhodila batoh do rohu a napila se z flašky vody. Pak se převlíkla do rajtek a vzala si bundu, protože začínala být zima. Vyndala černé pletené rukavice a obula si svoje červené holinky. Docela zajimavá kombinace, růžovo šedé rajtky, červené holinky, černé rukavice a oranžová bunda- pomyslela si. Pak se šla podívat do stájí. Došla ke stáji v boxech nebyl, ani jeden kůň. Takže Kravata, Valkýrie a Janyfer byly na pastvě. V boxe, který patřil Valkýrii našla Filipa.

Hana: Čau Filipe
Filip: Ahoj
Hana: Co děláš?
Filip: Spravoval jsem tu háček u Valy v boxe, odtrhl se tu ten kus gumy, tak jsem ho musel přilepit zpět.
Hana: Aha, jezdilo se už dneska?
Filip: Holky už jezdili, Franciska s Patem odjezdili už skoro všechno a malá Sára teď jezdí Šreka. Ještě zbývají tažáci.
Hana: A ty si jezdil?
Filip: Dneska ještě ne
Hana: Tak půjdem se projet spolu? Jenom krokem, co je tady za koně?
Filip: To bych bral, z chlaďasů by tu měl být Rigo a Max, zbytek je nahoře.
Hana: Tak jdem pro ně do výběhu. Ty si vezmeš Riga a já Maxe
Filip: A ty pojedeš?
Hana: Zbláznil ses? Ne nepojedu, povedu ho a budu vám dělat společnost

Hana s Filipem došli pro ohlávky do sedlovny.

Filip: Proč vlastně nejezdíš?
Hana: Bojím se
Filip: Proč?
Hana: Úraz na skokanovi, v dětství.
Filip: Aha a to tě nikdy nenapadlo tě to zkusit překousnout a zase začít, od začátku? Třeba na Rogovi?
Hana: No na něm sotva! Je moc velký a zlatíčko taky zrovna není
Filip: Neodpověda jsi na otázku
Hana: Už jsem to zkoušela tolikrát... ale nejde to ...
Filip: To mě mrzý...

Mezi tím došli k pastvině, která byla blíže stájím, vzali Riga a Maxe. Oba koně nebyli moc zabahnění.

Hana: Čekala jsem, že budou od bahna, kdybych to věděla tak bychom s sebou vzali rovnou sedlo a nevraceli se zpět do stájí.
Filip: To nevadí

Vrátili se zpět a Filip nasedlal Riga. Pak vyšli/vyjeli směrem k výběhu. Jeli/šli po cestičce, která vedla k hlavní silnici a k obchodnímu domu Tesco. Došli k jejímukonci a tam se otočili a šli/jeli nazpět. Jen krátká procházka na protažení svalů koní a na zabavení, když se vrátili tak na pastvě byly i ostatní koně, které přivedla Franciska a zbytek její rodiny z horních pastvin. Večer pak Hana odjela s Lenkou a Sárou, v jejich staré škodovce (120cístce) do mladé boleslavi. Další den brzy ráno zase šly do stájí, ale o tom až jindy, protože tohle si stejně zase přečtou jen 3 lide, tak proč se tu s tím psát? :D :D :D
Tak ahoj Franch

Nekonečno

26. února 2013 v 11:23 | Franch |  Články k tématům týdne
Téma týdne: 25.2- 3.3.2013
Téma: NEKONEČNO
----------------------------------------------------------------------------------
Když jsem se večer přemýšlela nad různými věcmi, tak mě tak najednou napadlo: "Co je asi za téma tohoto týdne" o hodinu později, už jsem byla zpět na internetu, ale vipojená ze všech sociálních sítí, odevšeho z čeho mne bolí hlava a je mi z toho nanic. Téma týdne je tedy nekonečno.
-------------------------------------------------------------------------------
Co to je nekonečno a existuje vůbec? Kladla jsem si už několikrát otázku ve školních hodinách, místo soustředění se na jazyky, zeměpis nebo jiný předmět. Nekonečno.... Záleží asi jestli v něj věříte. Nedá se věřit všemu a mohou se splétat dohromady tyto dvě slova/věty/slovní spojení? Vše jednou končí X Nekonečno. Zatímco první vše jednou končí, na mě působí pesimisticky tak druhé slovo nekonečno, na mě působí takovým adrenalinem, něčím neznámím, neobjevením, neprozkoumaným. Koneckonců také můžeme brát nekonečno jako dobu, které lze spočítat, ale dojdeme k velké číslovce, ovšem to pro mne nekonečno neznamená. Věta stáli jsme tam nekonečně dlouho. Má přeci svůj konec, nemohli tam stát chudáci celí život, na jednom a tom samém místě a i kdyby jo, tak na nekonečně dlouho to nebude nikdy, jelikož museli jednou odejít (ze světa). Jednou jeden učitel, pan profesor Pšajd, na Klatovském gymnasiu, velice chytrý člověk, řekl: Vesmír je nekonečný- nesmysl. Vesmír někde musí končit, vše někde končí, ale co je za tím vesmírem? Víme, že vesmír se může roztahovat, ale kam? Co je za koncem vesmíru? Nic? Bílo? Občas nad jeho slovy přemýšlím, ale opravdu, opověď na tuto otázku, neví asi nikdo. Koneckonců nikdo nemůže mít nekonečné možnosti a proto nemůže vše vědět že ano :D Pak je tu také jedna věda, ve které jsem se setkala, asi poprvé v životě, se slovem nekonečno. Značí se ležatou osmičkou, ano chápavější, už pochopili, že mluvím o matematice, ale nejen o ní. Přeci jak by ste vyřešili tento údaj: x je větší ne 0? výsledek by byl: x se rovná nekonečno (x=nekonečno). Ano, ale kam až sahá možnost toho nekonečna, mi nevíme. A proč to nevíme? Protože nikdy jsme, nikdo to pravé, neuvěřitelné nekonečno nezažili. Musíme se smířit, že lidem se nikdy nedostane nekonečného bohatství, nekoneného majetku, nekonečných možností, nekonečných vědomostí a bohužel i nekonečné lásky. Nekonečno je pro mne, něco opravdu hodně tajemné. Jediné co si možná umíme představit je nekonečný příběh, ale řekněte mi, který z pochluchačů by donekonečna poslouchal, nekonečný příběh? Nekonečno je prostě něco, co mi lidé ovládnout nedokážeme a ještě dlouho ho nepoznáme, co já vím třeba někdy ano, ale moc bych na to nevsázela.
Franch
Zdroj: Google.cz

U classiců

25. února 2013 v 15:27 | Franch |  Dny ve stájích
ahoj, původně jsem chtěla napsat už včera večer, napsala jsem půlku článku a pak mi zavolal kamarád, no takže jsem se nedostala nikam :D A dneska něco podobného, jsem na fb a říkám si nikdo tady není, vyndám noty, položím je na klávesnici a hele kdo mi napiše :D :D No tak z hraní asi nic nebude... Před pár dny jsem dopsala mou povídku jmenuje se ot cesta do neznámého tajemna, má to skoro 9 tisíc výrazů, 11 stran a makala jsem na tom 978 minut. Zatím jsem to dala přečíst jenom kamarádce a vytiskla jsem si to pro sebe. Uvidím jestli to dám přečíst i někomu z vás, možná osobně přes mail :D Jinak dneska jsem trhla můj osobní rekord ve spaní, šla jsem spát chvíli po 11 (nojo skype :D ) a v jedenáct i vstávala, v sobotu jsem šla spát po desáty, ale moje rodina (všichni do jednoho raní ptáčata) mě vzbudili, jsem teda vstala a nasnídala se a šla do pokoje a znova si lehla do postele ale pak tam přišel můj táta s vrtačkou a v 9 ráno šel vrtat mojí poličku na koně, je fakt super, skoro přes celou jednu stěnu a máma když jí viděla prej: "To máš ještě co dělat s tou sbírkou" takže přemýšlím o koupi dalšího koníka. Přes víkend jsem pro vás nafotila fotopříběh se schleichama, no v týdnu dodám ale ted už k včerejšímu nedopsanému článku.

Rozhovor s Violou:

Ty a tvoje minulost s koňmi:
Když mi bylo asi 7 let, tak jsem začala jezdit v jezdeckém klubu. Na malé bíle poničce. V 8 letech jsem odjela můj první parkur s vodičem a od 9 jsem byla čekaný host, na všech parkurových závodech, poblíž mého bydliště. Byl to docela přeskok ted mít westernovou kobylu, ještě takhle miniaturní velikosti!

Co říkáš na western?
No tak není to tak hrozný, ale ještě jsem tomu nepřišla na kloub, fajn moc jsem se o to ještě nepokoušela.

Jak se ti pracuje s Kardinále a co na ní říkáš?
Na první pohled jsem si myslila, že se můj táta zbláznil! Nakonec jsme si ale s Kardinále k sobě cestu našli, možná ještě nejsme na konci, ne to nejsme se teprve na samém počátku. Můj trénér říkal, že jsou tři fáze: 1- Plánování. 2- na cestě a 3- Příjezd do cíle. Mi jsme teprve, ještě ani nezačli jedničkou. S Kardinále s epracuje docela složitě, ještě jsme ani pracovat pořádně, ale nezačali jenom malinko narážet na sedlo a na jezdce na hřbetě.

2 věci, které na Kardinále chceš změnit:
Rozhodně jí musím naučit pobídkám, když na ní sedím tak můžu za otěže tahat jak chci i tlačit nohama, chodí si po jízdárně jak se jí zachce. Možná to bude i v tom, že neumím pořádě koně ovládat jednou rukou, ale snažím se to naučit jako správný westernový jezdec. A druhá, rozhodně doufám, že s emi jí podaří naučit neckreining! Musí se mi to povést, uplně vidím ty krásné vyjížďky, kdy na ní budu jenom teoreticky sedět aplývat s jejím pohybem a ovládat pouze tím, že jí přiložím ke krku otěž a ona zatočí. To bude něco úžasného, ale to je až daleko za fází číslo 3 takže to si můžu nechat jenom zdát. Doufám, že se mi jí to povede naučit, nmám vůbec žádné zkušenosti s obsedáním a učením mladých koní.

2 věci, které se ti na Kardinále líbý:
Nejprve se mi vůbec nelíbaly její velikost, ale teď zjištuji, že je to docela výhoda. A druhá její zbarvení! Má uplně božskou barvičku! Miluju její groše a zbarvení žíní.

Tak to vidítě, moje keci, že to publikuji ještě v den psaní publikovala jsem velký kuloví, půjdu ještě oběhnout, takže tady ten rozhovor ufiknu apokračování si nechám na jindy, jestli máte někdo nějaké otázky, které bych mohla pak zažřadit do dalšího dílu rozhovoru tak pište do komentů a tady ještě pár fotek:


Tak konečně klikám na tlačítko "Hned zveřejnit" KONEČNĚ, ale málem jsem si myslela, že to ani dneska nestihnu :D
Franch

Problémy 21. století

20. února 2013 v 17:29 | Franch |  Články k tématům týdne
Téma týdne: 18.2.- 24.2.2013
Téma: Problémy 21. století
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tři dny jsem přemýšlela nad tímto tématem. Až včera večer mě napadl ten největší problém. Jak jsem se k mému závěru dostala? Pomohl mi, no pomohl... Spíš díky němu mě to napadlo.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Největším problémem dnešního století a podle mne i těch předcházejících, není životní prostředí, ovzduší nebo ekologie jak by mnozí čekali. Ne! Největším problémem tohoto století jsou vztahy mezi lidmi. Lidé jsou tak mocní, že dokážou hýbat světem. Ne, nemyslím teď jenom okruh našich přátel, rodiny. Myslím tím lidstvo obecně. Jsou lidé kteří mají velkou moc. Každý z lidí sice velkou moc má, ale někteří mohou řídit celý stát, nebo firmu. Kdyby se lidé k sobě začali chovat více přátelstěji, tak by se svět v dost ohledech změnil. Kdyby si lidstvo začlo více pomáhat, tak bychom nemuseli řešit, pořád takové problémi jako teď a místo nich se zabývat jinémi většími problémy. Zrovna třeba ovzduším a ekologii. Ve zprávách by vzniklo mnohem více místa pro důležité zprávy. Byl by to uplně jiný pohled na svět, protože vemte si třeba vraždy. O jedné se ve zprávách mluví i třeba dva týdny, ano je to podstatná zpráva, ale v dnešním světě. Kdyby se lidstvo začalo k sobě chovat více pěkně a to i mezy hranicemi jednotlivích států, tak bychom ve zprávách třeba neslyšeli jenom zprávy, upozorňující na něco, s čím nemůžeme už nic dělat. Ale mohli by se podávat zprávy o ohrožných druzích a s tím už jako celek, jako velká a silná velmoc, která hejbe dnešmním světem... LIDÉ, mohly něco udělat. Když se spojí žáci ve škole, dokážou udělat petici, proti barvě v jejich třídě. Když se spojí lidé ve stavební firmě, dokáží postavit dům. Když se spojí lidé ve sněmovně, dokáží vytvořit nové zákony. Tak proč kdyby se spojilo celé lidstvo světa, proč by nedokázalo udělat tento svět lepším? Věřím v to, že ano. Sice za mého života asi ne, ale v budoucnu,bych si to přála. Jestli někdy jako druh vymřeme budeme si za to moci určitě z více jak 50% sami.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Doufám, že mou myšlenku někdo pochopil. Nedokázala jsem jí moc dobře vyložit, ale nějaký menší smysl to dává.
Franch


Vzpomínky

18. února 2013 v 18:12 | Franch |  Články k tématům týdne

Téma týdne: 11.2.-17.2.2013
Téma: VZPOMÍNKY
____________________________________________________________
Dlouho jsem přemýšlela co k tomuto tématu napsat. Vlastně nepřemýšlela, hned se ve mě vybavilo tolik vzpomínek, přeci jen za skoro čtrnáct let života se už něco prožít musí. Ale jsou dva, nebo chcete-li tři druhy vzpomínek: Ty které bolí, Ty které jsou štastné a ty neutrální které si neuchováme v paměti moc dlouho.
Já věřím v to, že pokud nám něco ulpý v hlavě tak to má nějaký důvod, byť sebemenší. Kdyby to přeci nebyla podstatná část našeho života, proč bychom pro ní vyhrazovali místo ve své paměti a občas jí vytáhli ven a zavzpomínali si/ pobrečeli/ zasmáli se.... Nebo se o ně podělil is někým nám blízkým. Jestli mám vybrat dvě mé vzpomínky tak vyberu tyto:
___________________________________________________________________________________

První vzpomínka se týká léta 2011.
Jak sem se ráno probudila zamilováná do někoho a večer ulehala s láskou k jinému.

Je léto a já jsem, už po čtvrté na nejkrásnějším místě na světě. Sice jsem touto dobou nevěděla, že to nejkrásnější místo je, ale to sem pochopila pár měsíců po událostech těchto prázdnin. Všechno se to stalo tak rychle, ani nevím jak.. Vím jen že prsty ve všem má moje kamarádka Tereza. Někdy bych jí nejraději za to nenáviděla- to ve chvílích kdy se kvůly tomuto létu trápím a někdy byhc jí objala radostí a děkovala- to když je všecho v pořádku a nebo jsou dny, kdy mi je všechno totálně volný a nebo ty ve kterých se chovám jako normální rozumný člověk (to se stává málo kdy). Pamatuji si to moc dobře. Jak sme se nedobrovolně seznámili a pak našli v sobě zalíbení.
Ráno. Náš oddíl spolu s dalšimi dvěmi šli spát pod širák. Pamatuji se že jsme spali na takovém výmolku s kamarádkou a docela dost to bylo nepohldené, hlevně že sme ale měli naše tábořiště poblíž nich. tím myslím Mikuláše a jeho bratra Christiána. Obě platonicky zamilované do kluků s Andělskou tváří. Mladšímu bylo 13 a staršímu 15, byly to sourozenci. Ráno sme se probouzeli a než se zbytek lidí zpakoval tak sem stála opřená o velký stroma myšlenkami mimo. Ne zas tak mimo, byla sem tam s ním. Můj scénář vypadal tak, že on se opřel o ten samý strom a pak se to vezlo, ale to byl jenom sen. Sen který se mi zdál jako krásný. Tohoto dne byl večer táborák a tam se podruhé v mém životě ocitl další kluk. Den před táborákem nás nedobrovolně seznámila kámoška, bylo to divné seznámení: "Ahoj, hele pamatuješ si na mě? Mi jsme spolu byly minulej rok ve trojici na nějakou hru, kdy po nás ostatní házeli šišky a mi museli projít se zavázanýma očima podel provazu." vyhrkla na chlapce, který bez zájmu seděl na kládě u ringa. Byla to pravda Terka a její kamarádka Hana opravdu s ním ve trojci byli, ale že si to tak dobře pamatuje.... "Ne nepamatuji si to" odpověděl zaskočeně, ani se mu nedivím. "Tohle je Kačka, Kačko tohle je... Jak se jmenuješ?" Ano a takhle mě kamarádka představila. Dost nedobrovolně, nikdo o to nestál. Ale zpět k večernímu táboráku. Nevím proč, ale v posledních letech má můj oddíl služebák vždy, když je táborák, což je to nejhorší co vás může vůbec potkat. Tak sem tam stála ostatní posedavali u ohně a já se snažila urvat jednu velkou větev, on šel směrem ke mě a smál se. Nevím jak moc komický pohled na mě musel být. Utrhla jsem se na něho, že by mi mohl pomoci. On mi opravdu pomohl a co víc, začal se semnou bavit. Chodili sme a tahali to dřevo a furt se bavili. Když sme dřívý měli poskládané, tak sme si sedli k ostatním a furt se bavili, existovali sme jenom mi dva. Ostatním dětem to samozřejmě neušlo a začali mě holky z oddílu popychovat, to nebylo nic proti tomu co se dělo večer. Zjištění, která sme učinili jeden o druhým, byly docela zajímavé. Máme/měli sme hodně věcí společných. Jako příklad bych uvedla lásku k hudbě. Prostě sme si rozuměli a měli si celý večer o čem povídat. Pak přišlo na řadu letní kino, promítalo se Na vlásku. Vypadalo to na senzační a dlouhý večer vedle něho, ale všechno pokazil blesk a velký vítr doprávezijící pořádnou smrští kapek. Toto se událo ke konci tábora a neměli sme moc šancí se spolu bavit. Když nadešel den jeho odjezdu tak můj oddíl zrovna v ten moment si šel do jídelny pro oběd. Poslední jako vždy. Zvedla sem se s oddílem a pomalu šla za ostatními do budovi, když v tu mi někdo zaklepal na rameno ano byl to on. Bez jakých koliv slov mi podal jaký-si papírek. Ten sem pečlivě střežila v ruce a rozbalila v klidu o samotě o poledním klidu, bylo mi jasně, že kdyby nás viděli holky od nás z chatky tak by si myslili buhví co tam není napsané. Byla to e-mailová adresa. Doma jsem mu napsala, posílali sme si maili půl roku, až v unoru se mi přestal ozývat. Viděli sme se znovu, až na táboře, ale to je dlouhý příběh a tohle je jeho podstatná část. Začátek, no inu copak by šlo číst něco co nemá začátek a konec? Je sice pravda že tento příběh atím konec nemá, tedy pevně v to věřím, že ten konec je ještě daleko. Ale to už jsou myšlenky na budoucnost a pokračovaní je jiná vzpomínka....

Možná si říkáte co na tento blog pletu mé mezilidské vztahy, ale já si to píšu hlavně pro sebe, vy máte možnost si to přečíst a vyjádřit svůj názor, vlastně na to máte dokonce i právo!
____________________________________________________________________________
Druhá vzpomínka se týká léta 2010.
Můj první pád
Pod názvem "Můj první pád" by si mohl člověk představit hodně věcí, ale tento blog je o koních, proč nevěnovat i část článku jim? Tohle je vzpomínka na kterou si občas vzpomenu. Bylo odpoledne a já šla s úsměvem v tváři v ruce se sedlem, uzdečkou, červenou taškou na čištění a na rameni s ohlávkou ke kruhovce. Do ní jsem dala věci co sem držela šla odchytit toho nejúžasnějšího poníka pod sluncem. Šrek byl malý, maximálně měl 140 cm v kohoutku, šedý poník, tou dobou starý 6 let s jiskrou v oku a s neposlušností a tvrdohlavostí v hlavě. Koně jsme nasedlali a vyčistili. Se Šrekem sem se naučila tolik, kolik mě už nikdy žádný kůň nenaučí, ale to jsou vzpomínky na mé začátky v sedle a o těch psát nechci. Zkrátka jeden poník a tři koně si to šinou k jízdárně a na trénink se přichází podívat Jana s jejím psem. Janě patřil jeden kůň co se jmenoval Sugest, ale to je opět jiný soudek příběhu. Když se trénink chýlil ke konci klusali jsme poklidně, já a Šrek po jízdárně. Jely jsme asi 5 metrů od stěny a se štěkotem se pod jeho nohy vřítil Jany pes. Šrek se ho lekl, ale klusal dál. Když se jelo další kolo, opět na stejném místě se to stalo. Nevím ani jak, Šrek měl pod nohama psa a okolo ještě proběhl cvalem Flowík, který Šreka v lásce moc neměl. Zkrátka a dobře vyhoupnu se v sedle nahoru a najednou vidím jak Šrekova hlava, jde k zemi. Zavřela jsem oči, už jsem nic neviděla jenom cítila, jak sem letěla, letěla jsem asi věčnost. Najednou mě cosi silně v letu nabralo. A pak dopad na zem. Okamžitě jsem se posadila a podívala se na Šreka, ten se zrovna zvedal a oklepal se. Pak přiběhla Péťa a Janička s otázkou zda jsem v pořádku. "O mě nejde co Šrek?" vykřikla sem a zvedla se. Šrek byl v naprosté pohodě. Když sem viděla jak mu klesá hlava a po dopadu otevřela oči pokoušeli se o mě myšlenky, že si zlomil nohu a že za to můžu já! A že ho utratí, ale mé obavi byly zbytečné. Šrek, nevím zda se lekl Flowíka či psa, si v klusu klek na přední nohy a hlavou se asi zřejmě nabral o písek na jízdárně jak se jí snažil dát vzhuru, tak na ní nabral mě a tím mě odhodil pěkně daleko od sebe. Docela mě bolela kostrč, ale byla jsem ráda, že je všechno v pořádku. Pomohlo se mi zpět do sedla a pokračovalo se. Až po jednom kole se mi do očí pokoušeli nahnt slzy, ale já je dokázala trochu skrýt. Byla sem docela vyklepaná strachy, ale pak si z toho dělala velkou srandu. Tohle je má vzpomínka na první pád. Mohla byhc psát o kterém koliv jiném pádu, ale já si vybrala tento, jelikož byl první. Vše se musí zkusit a zažít a pády ze hřbetu koňského ke koňařině prostě neodmyslitelně patří.

_________________________________________________________________________

Tak toto jsou moje vzpomínky. Jedna ta neutrální a druhá (čili ta první) je hodně přelétavá. Text jsem opravila ve wordu, ale nějak se mi to zblblo tak omluvte kdyžtak pravopis :)

Franch

Fotky ze soboty

18. února 2013 v 11:42 | Franch |  Dny ve stájích
Fotky ze soboty, Bylo ráno a ve stájích, se už pracovalo. Franciska jela projet Kravatu na jízdárničku, Pat kydal ve výběhu, Květa jela ven s Vikingem a Filip jezdil kolem hrazení výběhu kde kydal Pat na Maxovy, ještě furt mu Pat endal povolení jezdit samotný. :) Tady je pár fotek


Které fotky vám příjdou nejhezčí? Mě tyhle:

Pár vět a dole soutěž! (Omluvte pravopis)

17. února 2013 v 17:39 | Franch |  Novinky
Ahoj po delší době opět tady:

-Lyžák jestli to někoho zajímá tak jednou větou: Až na běžky to byla hrůza!
Objevila sme pár zjištění a mám dva nejnovější drby pro holky ve škole, jeden ten pustím do oběhu, stejně ho budu muset každý den s dotyčným rozebírat v MHDéčku a u toho druhého si to promyslím, jelikož se opět týká mě. Někdo by byl nadšený, ale já ne já vlastně nevím co si mám myslet. Už nevím jak se věci maj.

- Věc se zlepšila k lepšímu vývinu, ale co to má za následek teďkon? Vlastně stejný, jak sem si jenom mohla naivně myslit, že se věc změní, když se dozvím pravdu. Místo toho se děje to co předtím. Furt sedím na fb a čekám, furt na stejnou osobu, ale už v jiné doměnce než před tím. Když mi dá můj bratr přečíst jejich společný chat tak z toho nemůžu a jen tak se nenechám unášet spánkem, takže nic se nezměnilo. Vysedávání u počítače a bloudění v mích myšlenkách místo spánku a k tomu navrch mi to záležitost z lyžáku nijak neulehčuje. Někdy si říkám, že se opravdu borec když si tohle dokážu vyřešit a dusit v sobě. Prstě tyhle věci jsou jen mezi mnou mímy přáteli. Vlastně ani nevím proč to sem píšu, asi se jen otřebuji vypsat a utřídit si mé myšlenky, které se rozutekli jako ovce a já je do léta musím nahnat zpět do ohrady.

- Ve stájích vládne klid a mír. Celkově sem zrušila veškerý areál. Nechala sem si jenom dřevěnou stáj pro focení a brzy zruším i sedlovnu, ale tu budovu si nechám pro případné focení fotopžíběhů. Táta mi tu už nejmín dva týdny staví polici přes celou jednu stěnu na modely, to si budu muset nějaké zase koupit abych jí měla zaplněnou :) Nějaké závratné přírustky nečekám spíše králíky, nebo něco takového. Přemýšlela sem o nějakém Breyerovy, ale uvidím. Spíše kdyby někdo prodával nějakého stablíka za slušnou cenu tak ho beru.

-Vypadá to že do soutěže VSFC se asi nikdo nepřihlásí kromě těch co už jsou zaregistrování. Takže navrh z mé strany je to prostě uzavřít, dát týden pro případné zájemce a pak to vyhodnotit. Trochu zmenšíme výherní ceny jelikož já se nehodlám dělat s tolika věcmi pro nic za nic a s tím MW koníkem si to rozmyslím zda má cenu se platit s velkou bublinkovou obálkou, i když to není buhví jaká cena. Ale kdo by měl ještě zájem tak mrkněte na: http://vsfc.blog.cz a přihlášky posílejte na stajedivokavoda@email.cz tamten mail je nějaký postižený.

- Udělám profilky koní a asi je celý překopu, takže menší rekonstrukce. Teď půjdu také oběhnout. K některým z vás sem už zašla, ale tak ten zbytek. Na tento týden je pěkné téma: VZPOMÍNKY, začínám přemýšlet že bych začala psát k tématům týdne, a víte co? Asi ano je to někdy zajímavé, založím tomu samostatnou rubriku. Tak zítra očekávejte tento článek, nebo možná ještě dnes večer.

- Vyhlašuji soutěž pro Howrsáky, ale jestli chcete tak i pro ty ostatní. Ten kdo by pro mne vytvořil nejlepší odstavce tak odemne dostane na Howrse tyto ceny: Heřin balíček, Krev medusy, koupím od vás koně za 60 000, Sedlo vyrobené na míru a hříbě jednorožce a koně pegase. Takže myslím že ceny jsou hojné, doufám ve vaší učast. Prosím toho dotyčného aby mi poslal své oddělovače do konce následujícího týdne (tj.: 24.2.2013 v 16:00) Pak vyberu výherce a ten dostane výše uvedenné ceny a diplomek. Oddělovačů můžete poslat několik, vyberu si ty nejhezčí, které budu používat. Ovšem ještě důležitý dodatek: Ten kdo mi je udělá mi vysvětlí jak je používat :D Posílejte na mail, nebo dávejte na své blogy a pošlete mi na mail odkaz. Mail: stajedivokavoda@email.cz jakékoliv otázky do komentářu!

Přednastaveno

14. února 2013 v 11:05 | Franch |  Dny ve stájích
Prednastaveno:

Ahoj, nevím co vám napsat, touhle dobou sme na lyžáku a nemám nejmenší představu co byhc mohla dělat práve ted. Je Valentýna ano svátek všech zamilovaných! Stejně americký svátky neslavím :) ale nebylo by fajn mít alespon někoho kdo by vám popřál pěknýho valentýna? Takhle si to řeknem s kámoškama na pokoji večer :D Jinak k této příležitosti vám chci představit nový modílek u mě. To mi takhle zase jednou ujel bus no. Je to králíček od Collecty z roku 2009 a jmenujese: Valentin Present (Valentýn dárek) je to dárek k valentýnu, kteýr m idla člověk kterým una mě zaleží (i když to tak občas nevypada). A kdo je ten kdo mi ho dal? No přece kdo jiný než já :D :D :D

Franch

náladá

9. února 2013 v 11:28 | Franch |  Novinky
Ahoj, včerejší den byl pro mne ten nejužanější den v životě. Dovědla sem se koenčně to po čem sem už rok a pul prahla: po pravdě! Dozvěděla sem se krásnou pravdu, ale zároveň se mezy mnou a někým (mě blízším než si myslíte) vytvořilo velké tajemství, které bude zkouškou toho jak umím či neumím mlčet. Snad to vydržím. Nikdy mne nenapadlo že dat 8.2.2013 mi může změnit život. No raději nic! Ukázalo se že sme dokonalý antitalent na hry. no můj talent je skrytý tak odkonale že si budu muset najmout detektivní kancelář, aby ho někde objevili. No taky mě trochu vaše soutěže nakoply více k vedení blogu, oky tak sem tady, furt ale pplatí pozastavení a následující týden 10-15 sem na lyžáku takže žádné články jen pár jich bude přednastavených a víte vi co? S tím novým modelem sme měla pravdu udělal mi radost, ale víc o něm až ve čtvrtek :D Jinak dneska jen takto a na uterek vám sem dám fotky chtěli byste? Tak jo ahoj :D

Šedý svět

1. února 2013 v 16:27 | Franch |  Novinky
Ahoj, dlouho sme tu nebyla:


Sedím tu u okna poslouchám (viz. odkaz víše) koukám z okna, ve výběhu s eprohánějí čtyři koně cvalem, mírně poprchává. Každé slovo z písničky beru a uvažuji o něm, teď zapípal chat. Ano je to pravda, ne není, je to pravda. Nemám chut tě vidět, ale sme ráda. Nevyznám se v sobě. Nechci nic, nemám na nic chuť. Nejlepší slogan z písně: já vím že tě zas jednou potkám.....
Ano vím to, a to mi dělá starosti, budu mít kolem sebe přátele kteří mě podrží, ale já stejně nevím. Bojím se mích reakcích , bojím se sama sebe. Na postely leží pes a líže si zraněnou packu, ten nemá žádné starosti a nelezou na něho šedé myšlenky kterých se před týdnem zbavil. Vrhám se vedle něho. Objímám a začnu brečet. Někdy si říkám za co? Proč já? Někdy mi příjde že se proti mě a mému společému životu spykl celý svět. Je načase napravit mezilidské vztahy, napravyt lži co se dostaly do oběhu a zase zahnat šero nad mou hlavou a mým světem. Každý den je stejný, už mě tento stereotip začíná nudit. Chce to změnu, chce to léto, chce to do mého života vnést radost a tu ani nevím. Vím že se těím na 30.6 ale budu z něho mít i obavi, co udělám až ho uvidím? Furt písničku pouštím dokola a dokola. A furt přemýšlím. Asi si půjdu pobrečet na koncer Roháčů. Asi vezmu klarinet a půjdu hrát, ale půjdu na balkon, tka jako za mlada ať ten kdo chce se těší mou hudbou zatímco někomu jinému přináší smutek do duše. Nebo vezu flétnu a složím další smutnou skladbu, která ponese jméno: Ze samoty II. Když člověku chybý energie a ta která mu zbyla vydává na napsání tohoto článku. A když člověk najednou stratí třičtvrtiny svého optimismu a zbytek rozdává kolem sebe, lidem které má rád a zaleží mu na nich, tak s enemůže divit, že nezvládá ovládat sam sebe. Nejdřív se ve mě vše příčí, sme naštvaná a řeknu si DOST! DOST, naposledy si pobreč, naposledy pomysli a DOST. Týden je mi tak jak už mi dlouho nikdy nebylo- skvěle! Ale pak rána a já nevím co mám dělat. Směju se, zarazím se, tlemim se, brečím a brácha to nechápe. Když se mě zeptá co mi je. odpovídám nic se smíchem a pak brečím. JE až zajímavé co s nám idokáže udělat puberta. Jediný kdo do mě čerpá optimismus je můj tatínek. Není lepšího člověka než je on. Proč je můj svět tak šedivý, ne on se mi jen zdá, pro někoho j eto skvělý svět, v Africe se mají hůře, ale mě najednou příjde že mé spolužačky vedou lepší život než já. Oni by si to vyměnili, asi na ně upadla někde pavlač.

---Zapomenou je jako ztratit zájem, ale ztratit zájem není zapomenout---

Chtělo by to mapu, i když v nich neumím číst. Na GPS bych měla moc velký nároky. Potřebuji mapu, abych mohla v sobě najít cestu a vyjít z tohoto labyrintu ve kterém se nacházím. Vím kdyby tahle mapa existovala a někdo jí prodával vydělal by pořádný balík peněz. Našla sem člověka co je na tom podobně jako já, sdílíme spolu své slasti i strasti života, těch slastí moc není. Ano závěrem: Gratuluji každému kdo se dočetl sem. Potřebuji zase nelést svůj vnitřní klid, energii a optimismus naž začnu opět psát. S pár z vás si budu psát přes facebook, a z posledních sil odtáhnu s Koňou do konce naší soutěž. Pak se nachvíly sdejchnu, přemýšlela sem jestli si nemám pořídit nějakého koníka, třeba by mi udělal radost. Byla sem ale v Pompu a jen smutně vzala do ruky králíčky s miskou a zpět je vrátila do regálu. Nemám vůbec žádnou sílu, ale je na čase s edát zase do pořádku jako před týdnem. Takže tento pesimistický článek má nějaký následek pro tento blog? Ano pozastavuji do odvolání, určitě když poberu trochu síly tak vám okomentuji vaše blogy, prosím nemažte mě, občas při troše více síly napíšu, ale jak je uvedeno: Vím že zas tě někdy potkám.... a já se na to musím začít připravovat! Tudíž..... mi dejte prosím čas, ale určitě se mnou ve svém kolektivu počítejte.

malá láska přejde za měsíc, dva
velká láska za dva roky
a láska největší nikdy

jen abyste věděli čeho se článek trochu týká.

síla myšlení ovlivní náš běžný život.

Franch